9.den - pátek 9.7.2010
Vstáváme, jak se již stalo téměř tradicí, do prosluněného rána. Dnes se pokusíme zdolat Galdhoppigen, nejvyšší vrchol Norska i celého Skandinávského poloostrova. Nejsnazší výstupová trasa vede od chaty Juvashytta kam vyjíždíme po placené silnici busem. Chata leží v nadmořské výšce 1894 metrů a na vrchol nám tedy zbývá nastoupat 575 výškových metrů. Není to tedy nic hrozného v porovnáním s výstupem na Storronden v podstatě procházka růžovou zahradou. Největším úskalím dnešní tůry je krátký přechod ledovce, který je sice pokryt souvislou vrstvou sněhu, ale pod ní se skrývají ledovcové trhliny do kterých není radno se propadnout. První část cesty však vede mírným stoupáním klasickou kamenitou stezkou, občas zpestřenou sněhovým polem. Po necelé hodině přicházíme ke spodní hraně ledovce. Nasazujeme sedáky, tvoříme dvě lanová družstva, připínáme se karabinami k lanu a můžeme vyrazit. Přechod ledovce trvá ve velmi pozvolném tempu asi 40 minut. Sníh je po ránu umrzlý, takže se jde dobře. Okem patrné trhliny se objevují až ke konci přechodu ledovce a není problém je překročit. Z ledovce vystupujeme na skalnatý hřebínek, odepínáme se z lana, které tu necháváme pro cestu zpět a pokračujeme už každý svým tempem. Po krátkém výstupu po skále zbývá poslední část již po sněhu. V posledním úseku je již vidět chata na vrcholu. Téměř celou cestu nahoru jdeme za krásného slunečného počasí, ale v momentě kdy se vyškrábeme nahoru se přihnala mračna a z velké části zakryla výhled na kopce kolem. Naštěstí však jen na chvíli, takže poté co si vychutnáváme vrcholový doušek Tondovi slivovice si můžeme vychutnat i kruhové panoramatické výhledy. Jedním slovem nádhera. Nahoře je dost chladno a tak rádi využíváme pohostinosti místní horské chaty. Dáváme si na zahřátí horkou čokoládu za 25 NOKů. Ceny jsou na norské poměry docela mírné, zvlášť když si člověk uvědomí že vše prodávané se sem musí vytahat na zádech. Na vrcholu trávíme dohromady asi hodinu během níž sem dorazí několik dalších výprav od Juvashytty a také několik jednotlivců od chaty Spiterstulen. Odsud se dá Galdhopiggen zdolat bez nutnosti přechodu ledovce, převýšení je však dvojnásobné.
Galdhopiggen
Sestup dolů jde sice samozřejmě rychleji než nahoru, ovšem sníh za tu hodinku pěkně rozbředl takže žádný med to není. Jsme opravdu rádi, že jsme vyrazili brzo ráno a byli jsme první kdo dnes touhle cestou nahoru vystoupal. Nyní by výstup byl jistě náročnější. Před ledovcem se opět navazujeme na lana a opět bez větších komplikací jej přecházíme. Pak nám zbývá již jen poslední úsek s dalekými výhledy. Lyžařský areál u chaty už má otevřeno a tak cestou pozorujeme akrobatické skoky snowboarďáků. Dolů do údolí odjíždíme kolem půl čtvrté a cestou ještě zastavujeme na dohled stáda sobů, které se objevuje na horizontu. Potřebujeme přejet na druhou stranu Jotunheimenu, do oblasti jezera Gjende. Cestou zastavujeme v městečku Lom, kde se nachází nejstarší dřevěný sloupový kostelík v Norsku.
dřevěný kostelík v Lomu
Kromě jeho prohlídky tu dokupujeme zásoby a je to také asi poslední možnost na nákup suvenýrů. Z Lomu to máme asi hodinku a půl do kempu Maurvangen. Ještě než se ubytujeme jedeme do dva kilometry vzdáleného Gjendesheimu zjistit možnosti rezervace ranní lodičky do Memurubu. Rezervovat nelze, kdo dřív přijde, ten dřív jede, tak si holt přivstaneme. V kempu potkáváme Lucčinu kolegyni z práce Hanku, tak prohodíme pár slov, odjíždějí do Rondane a pak na sever na Lofoty, což jim trošku závidím. Dozvídáme se taky, že podle předpovědi počasí má v noci pršet, ale zítra během dopoledne se má opět vyčasit. snad předpověď vyjde, protože zítra nás čeká snad nejkrásnější tůra Norska a bylo by škoda aby ji zkazilo počasí.