10.den - sobota 10.7.2010
Je tu den na který jsem se těšil snad nejvíc, královská norská tůra přes Bessegen. Časný budíček, potřebujeme být co nejdříve u přístaviště v Gjendesheimu. Předpověď počasí zdá se vychází do puntíku, celou noc pršelo a foukal ostrý vítr, ale po sedmé hodině pršet přestává a začínají se objevovat díry v mracích. V Gjendesheimu jsme kolem čtvrt na osm a jsme tu skoro první, takže bychom se měli v pohodě vejít na první loďku k Memurubu která má jet za půl hodiny. Během dalších deseti minut se už vytvořila docela slušná fronta a tak nakonec první lodička s námi odjíždí už o půl osmé. Počasí vypadá čím dál lépe a z noční sloty zůstává už jen ostrý vítr. Plujeme přímo proti němu a proti obrovským vlnám, takže loďka jede místo pětadvaceti minut téměř třičtvrtě hodiny. U mola nedaleko chaty Memurubu přistáváme kolem čtvrt na devět a po krátké přípravě vyrážíme na zhruba osmihodinový přechod zpět do Gjendesheimu. Začíná se jak jinak než ostrým stoupáním, je třeba na začátek nabrat nějakých 400 výškových metrů.
cesta od Memurubu
Po téhle výživné úvodní části se profil trasy zmírňuje a chvílemi dokonce klesáme. Postupně se kolem dvou menších jezer dostáváme až nad jezero Bessvatnet ležíci v nadmořské výšce 1373 metrů, tedy o 389 metrů výše než jezero Gjende které máme celou cestu po pravé ruce. Čeká nás tedy krátké klesání k Bessvatnetu nad nímž se hrůzostrašně tyčí hřeben Bessegenu s nejvyššího vrcholem Veslfjellet (1743 m.n.m.).
Bessvatnet s hřebenem Bessegenu
Právě výplaz na Bessegen nás čeká po krátkém spočinutí u jezera. Na cestě vedoucí přes Bessegen jsou uváděny lehké horolezecké partie, je pravda že občas je třeba si pomoct rukama ale nic hrozného to není. Odměnou je pak nahoře pohled zpět na jezera Gjende a Bessvatnet oddělená pouze uzounkou šíjí a čtyřmi sty výškových metrů. Pohled který mi utkvěl v paměti už před deseti lety a na který jsem se hrozně těšil. Tohle se nemůže nikdy okoukat.
pohled z Bessegenu na jezera Gjende a Bessvatnet
Poté co jsme se důkladně pokochali pokračujeme dále, následuje asi ještě sto výškových metrů na vrchol Veslfjelletu s obrovskou kamennou mohylou kam také přidáváme svůj díl. Kousek pod vrchoem potkáváme stádo sobů kteří se promenádují pár metrů od nás. A pak už jen cesta dolů do Gjendesheimu. Ta je ale ještě docela dlouhá a únavná, před deseti lety kdy jsme tuhle tůru šli opačně mi připadala nekonečná.
poslední úsek cesty do Gjendesheimu
V Gjendesheimu si dáváme jako odměnu za osmihodinový pochod zmrzku a čeká nás ještě přes dva kilometry dlouhá cesta po silnici do kempu, autobusáci totiž drží bezpečnostní pauzu. Pochod po silnici moc příjemný není a tak jsme rádi že se nám zhruba v půlce podařilo stopnout nora v zánovním Volvu, který nás svezl k branám kempu. Dnešek byl posledním dnem v úžasné norské přírodě, zítra už nás čeká přesun do Osla a pak cesta domů. Večer je na programu další večírek s kytarou a spát jdeme hodně pozdě.