6.den - úterý 6.7.2010
Vstávám už před šestou hodinou, protože si chci užít z večera odložené teplé srpchy. Ráno je chladné a polojasná obloha slibuje další úžasný den. Ten dnešní by se podle programu dal klidně nazvat Trolí. Vyrážíme po osmé hodině k naší první zastávce, kterou je Trolí stěna. Jde o nejvyšší lezeckou stěnu v Evropě s převýšením přes kilometr. Před deseti lety jsme tu zrovna štěstí na počasí neměli a i tentokrát se docela rychle kazí. Obloha se zatahuje, ale oblačnost je prozatím hodně vysoko, takže stěnu můžeme obdivovat v celé parádě.
Trollvegen
Po asi čtvrthodinové pauze, během níž se někteří snažili získat u nás již vyprodané pivo od autobusu z Třeboně, pokračujeme kousek po silnici na Andalsnes, ale ještě před tímto turistickým centrem oblasti odbočujeme přes uzoučký most přes řeku Rauma vstříc Trolí cestě. Tahle asi nejznámější silnice Norska stoupá v jedenácti serpentinách z údolí Isterdalen kolem 180 metrů vysokého vodopády Stigfossen až do horského průsmyku ve výšce 850 metrů. S několika nezbytnými fotopauzami jsme vystoupali až do zmiňovaného průsmyku, kde je ve výstavbě nové turistické centrum, tak snad zde nevzniknce nějaký příšerný Disneyland.
Trollstigen
Zde na parkovišti odstavujeme bus a vydáváme se pěkně po svých do okolních hor. Pokud vše vyjde, měl by být našim cílem vrchol Trolí stěny na níž jsme před nějakými dvěma hodinami koukali zespod. Vyrážíme nejprve na vyhlídku na Trolí stezku a údolí Isterdalen a pak už pěkně vzhůru směr hřeben Trolltindan. Zpočátku cesta není příliš příkrá, ale netrvá to dlouho a stoupání podél potoka se stává výrazně náročnějším. Cesta sice není nijak značena, ale vyšlapaná stezka je poměrně zřetelná. Aspoň do momentu kdy přicházíme k rozlehlému kamenému poli plnému obrovských balvanů. Tahle část cesty není příliš příjemná a to ani když se sem tam objevuje sněhové pole. To má tu nevýhodu, že šutry pod sněhem nejsou vidět a není tedy problém se propadnout třeba po kolena. Po překonání kamenného moře si dáváme chvilku pauzu a pak pokračujeme už opět po slušnější pěšince, zato ale podstatně více do kopce. Netrvá to dlouho a stoupání se mírní a brodíme se všudypřítomnou vodou z tajícího sněhu. Bohužel se kazí počasí a z údolí se valí mračna, která nás zanedlouho dostihla a pohltila. Rozhodujeme se tedy po krátkém rozmýšlení k návratu zpět. Krom počasí k našemu rozhodnutí přispěl i pohled na další členy naší výpravy stoupající strmě vzhůru po rozsáhlém sněhovém poli před námi. Cestou zpět nikterak nespěcháme, nemáme taky kam, protože tak jako tak budeme čekat na zbytek naší skupiny který, až na pár jedinců kteří na tůru vůbec nevyrazili, pokračoval dále na Trolltindan. Mlha se rozplynula tak rychle jako se objevila a počasí se nakonec lepší natolik že poslední úsek dolů jdeme již za občasného svitu slunce. Když se do kopců kolem opře sluníčko je to opravdu nádhera.
výšlap pod Trolltindan
Během čekání na ostatní si dole procházíme krámky se suvenýry a jelikož se počasí opět kazí a začíná pršet, dáváme si v místní samoobslužné restauraci horkou čokoládu. Po šesté hodině večerní pak odjíždímě na nepříliš vzdálené tábořiště na krásném místě uprostřed hor. Odpolední rozmarné počasí, kdy se střídalo slunce z deštěm, se uklidnilo a vyčasilo se do nádherného večera. Jen nad kopci nad Trollstigen se krásně válí mraky.
tábořiště pod Trollstigen
Spát jdeme opět s přicházejícím soumrakem, tedy až po jedenácté hodině. Jasná obloha dává tušit že noc bude dost chladná.