8.den - čtvrtek 8.7.2010
Po včerejším odpočinkovém dni dnes opět trošku protáhneme svaly, ale žádná náročná tůra nás nečeká, jen tři pohodové výlety k ledovcovým splazům. V noci bylo oproti včerejšku krásně teplo a chvílemi pršelo, takže se spalo báječně. Vstáváme dnes až kolem sedmé hodiny a při pohledu na černý mrak ženoucí se na nás z kopců na nic nečekáme a bleskově balíme stan ještě před snídaní. To se rozhodně vyplatilo, neboť během deseti minut přichází dost intenzivní, i když jen čtvrthodinová přeháňka. Většina spolucestujících balí, již opět za svitu sluníčka, mokré stany a po půl deváté odjíždíme k přehradě Styggevatnet. Tady nás čeká první a nejkratší výšlap ke splazu největšího pevninského ledovce Evropy, kterým je Jostadalsbreen. Za hodinku přijíždíme až pod hráz přehrady, ktetá je vybudována ze sypaného kamení a je velice pěkně zakomponována do krajiny. Asi desetiminutový výplaz nahoru na hráz absolvujeme za psího počasí, leje jako z konve, díky ostrému větru navíc téměř vodorovně. Z hráze vidíme jen mlhu všude kolem ale za chvíli se jakoby zázrakem mlha trhá a na krátkou chviličku se dokonce objevuje sluníčko. V dálce vidíme ledovcový splaz padající přímo do vod přehrady. Přecházíme po hrázi a vracíme se k busu z druhé strany, opět začíná pršet, ale už jen drobně.
přehrada Styggevatnet
Druhým splazem ke kterému máme dnes namířeno je Fabergstolsbreen. Nenápadná stezka mezi břízkami od osady Faberg k němu vede přímo od silnice. Je to docela pohodlná asi hodinová procházka. Po příchodu k ledovci se jako na objednávku trhají mračna a modrá masa ledu ozářená sluncem je neuvěřitelně nádherná. Nakonec se tu zdržujeme oproti původnímu plánu snad o hodinu déle, ale určitě to nikomu ani trochu nevadilo. Cesta zpátky k busu je z kopce a je tedy o něco rychlejší.
Fabergstolsbreen
Popojíždíme nějakých deset minut k asi nejznámějšímu a rozhodně nejnavštěvovanějšímu splazu, kterým je Nigardsbreen. Od parkoviště je to necelá hodinka většinou po velkých ledovcem ohlazených kamenech. Oproti Fabergstolsbreenu jsou tu mraky lidí a je často potřeba někomu vyhýbat. Asi v půli cesty k ledovci začíná opět docela dost pršet a hladké šutry začínají pekelně klouzat. Ale s počasím jsme přece kamarádi, takže v momentě kdy přicházíme k ledovci déšť ustává a opět přichází aspoň na chvilku na scénu sluníčko. Máme opravdu neuvěřitelné štěstí. Po Nigardsbreenu se také pořádají organizované vycházky přímo na ledovec, ale jednak na něco takového nemáme čas a druhak je to docale drahý špás. A tak se potulujeme jen podél čela ledovce, fasninující je zejména ohromný tunel z něhož se valí řeka ledovcové vody. Poflakujeme se tu asi půlhodinku a pak se vydáváme na cestu zpět na parkoviště.
Nigardsbreen
Po čtvrté hodině, opět již za hustého deště, opouštíme oblast NP Jostedalsbreen a vydáváme se na přejezd do pohoří Jotunheimen. Cesta vede nejprve podél Lustrafjordu, kde děláme krátkou fotopauzu.
Lustrafjord
Od fjordu pak opět stoupáme do kopců. Čeká nás průjezd nádhernou horskou silnicí Sognefjellsvegen. Ta za dobrého počasí nabízí pohledy na dvoutisícové kopce pohoří Jotunheimen, Hurrungane a Breheimen stejně jako na ledovcovou čapku Jostedalsbreenu odkud přijíždíme. Počasí sice úplně ideální není a po horách se válí těžká mračna, ale občas mezi mraky prosvitne sluníčko. Průjezd touhle horskou cestou přes 1434 metrů vysoký průsmyk Fantesteinen je opravdu úžasným zážitkem. Silnice je samozřejmě v provozu pouze přes léto, otevírá se většinou koncem května kdy se zde místy projíždí několikametrovými sněhovými bariérami.
Sognefjellsvegen
Po osmé hodině jsme pro dnešek v cíli, duhou ná vítá maličký kemp Leirmoen.
kemp Leirmoen
Večer fasujeme sedáky a karabiny a probíhá krátká instruktáž před zítřejším výstupem přes ledovec na nejvyšší horu Skandinávie.