4.den - neděle 4.7.2010
Vstáváme před sedmou hodinou a už se těšíme na první norskou tůru. Obloha je sice zatažená a hory se topí v mracích, ale stejně jako včera večer se na západě rýsuje pruh modré oblohy, tak snad se ještě trochu vyčasí. Loučíme se s přechodáři, kteří odjíždí busem ke své sedmidenní pouti po Jotunheimenu a čeká nás první část našeho dnešního výšlapu, nějakých 6-7 kilometrů k chatě Rondvassbu, která leží na břehu jezera Rondvatnet. Odpočatým se nám v příjemně chladném ránu šlape celkem dobře a tak za hodinku a čtvrt jsme u cíle. Hned využíváme zázemí chaty, hlavně tedy místní toaletu. Po krátkém odpočinku zahajujeme nejvýživnější část tůry, stoupání na Storronden. Celá naše výprava se vydává na nejvyšší kopec pohoří Rondane, kterým je 2178 metrů vysoký Rondslottet. Nám se však zdá desetihodinová tůra na začátek příliš a tak volíme výstup na druhý nejvyšší kopec pohoří, který je o 40 metrů nižší, o poznání bližší a slibuje téměř totožné výhledy. Úvodní část cesty je společná, nejprve prudké a naštěstí nepříliš dlouhé stoupání nad chatu, kde stezka sklon dost zmírňuje a vcelku pohodlně pokračuje do prvního sedla. Právě zde je rozcestník, zatímco ostatní pokračují hlubokým údolím směr Vinjeronden, tak nás s Luckou čeká opět prudké stoupání přímo vzhůru. Chvílemi je mezi kameny vyšlapaná stezka, chvílem pak skáčeme od jedné značky ke druhé po šutrech jak kamzíci, každopádně je celá cesta výborně značená tradičním norským červeným T a zabloudit za dobrého počasí určitě nelze. Počáteční elán postupně opadá a postup zvlášť v prudčích pasážích se značně zpomaluje. Několikrát už si myslíme že je vrchol na dohled, ale vždy se za horizontem ukáže horizont další. Po dvanácté hodině však konečně vidíme vrcholovou mohylu Storrondenu a za další čtvrthodinku už stojíme přímo u ní v nadmořské výšce 2138 metrů. Počasí je jedním slovem famózní a výhledy úžasné. Nahoře je ještě dost sněhu, nějakých 5 stupňů a dost fouká, takže oblékáme to co jsme během výstupu postupně svlékali. Trávíme zde necelou hodinku a za tu dobu se tu objevuje jen jedna další dvojice, prostě nádhera.
výstup na Storronden
mapa
Cesta dolů je snad ještě horší než nahoru, ale nakonec nějak seskáčeme až k jezeru. Tady si dáváme asi hodinový oddech před závěrečným pochodem smrti k našemu tábořišti. Už se chystáme k odchodu, když se objevují první dobyvatelé Rondslottetu se zprávou, že kuchař naší výpravy je až úplně vzadu a dřív jak za hodinu tu určitě nebude. Přesto se zanedlouho vydáváme na cestu zpět k parkovišti Spranghaugen. Oproti ránu je cesta skutečně utrpením ale nakonec za nějakou hodinku a půl přece jen přicházíme k našemu stanu. Převlékáme se do suchého, ne že by snad pršelo, ale propocení jsme slušně. Očista v rámci možností ledové řeky Store Ula a pak už jen odpočinek a čekání na večeři. Po večeři se koná seznamovací párty, tentokrát si překvapivě i dost jmen zapamatuju. Po jedenácté večerní jdeme po náročném dni spát, je již opět skoro zataženo a jakmile jsme zalezli do stanu, přehnala se krátká intenzivní přeháňka.